Ceny rostou v době všudypřítomné nedůvěry ve vládu, že problém napraví. To nechává otevřené dveře k bitcoinu, konečnému protiinflačnímu zajištění.
Poté, co guvernér Federálního rezervního systému Paul Volcker v 80. letech zlomil vaz americké inflaci, USA a další západní ekonomiky se těšily z blaženého, mnohaletého období neškodných trendů spotřebitelských cen, s mírnými, předvídatelnými nárůsty v průměru kolem 2% ročně. Byl to klíčový příspěvek k pozitivní zpětnovazební smyčce: Důvěra v nezávislou měnovou politiku centrálních bank rostla a zakořenila a v důsledku toho vzkvétaly ekonomiky i akciové trhy.
Objevilo se několik drsných míst – kolaps dot.com v roce 2000 a velká finanční krize v roce 2008, abychom jmenovali dva velikány, zatímco stále se zvětšující mezera mezi nemajetnými plodila deziluzi z politického modelu, na němž Wall Street generovala své bohatství. Nicméně skutečnost, že se inflace se vší nejistotou a stresem, který přináší ekonomickému rozhodování, stala vzdálenou vzpomínkou, znamenala, že loď hospodářské expanze se soustavně vrací do původního kurzu.
A teď? Co znamenají současné zkušenosti s rostoucími cenami pro dlouhodobý globální ekonomický výhled? A co by to mohlo znamenat pro Bitcoin? Její obhájci ji prezentují jako inflační pojistku, ale v posledních měsících udělala jen málo pro to, aby si tento status vydobyla, neboť její cena v dolarech se zhoupla v souladu s vzestupy a (většinou) poklesy akciového trhu.
Způsob, jak se nad těmito otázkami zamyslet, je zvážit, jaký dopad má přetrvávající cenová nejistota na ekonomické a stejně důležité politické rozhodování.
Nejistota je zpět
Vzhledem k tomu, že inflace je v březnu navázána na 8,5% a Fed zavádí nejstrmější zvyšování sazeb za posledních 22 let, aby se ji pokusil srazit, potýkají se Američané napříč ekonomickým spektrem – nejen v segmentech společnosti s nižšími výdělky – každý den s ekonomickými dilematy, jimž nečelí už desítky let. Koupím si to nové auto teď pro případ, že by bylo v budoucnu dražší, nebo bych se měl obávat o jistotu zaměstnání, vzhledem ke všem řečem o hrozící recesi? Tento druh nejistoty, přenášený napříč společností, má hluboký dopad na ekonomiku jako celek.
Tato nejistota je nepříjemnou zkušeností pro kohokoli jiného než pro ty nejchutnější (a nejšťastnější) lidi, kteří přijdou na to, jak vydělat peníze v inflačním prostředí. A nevyhnutelně to má politické důsledky. Vzpomeňme si, jak jednofunkční prezidentství Jimmyho Cartera v roce 1980 odsoudila k záhubě inflace. Nebo si vezměme neustálý obrat ve vládách v ekonomikách protkaných inflací, jako je Argentina.
Už teď se mnozí domnívají, že prezident Joe Biden je odsouzen jít cestou Jimmyho Cartera. Jeho obliba v posledním průzkumu Gallupova ústavu činila skličujících 41,3%.
Přidejme k tomu Bidenovy obavy: přízrak stagflace, dvojí úder inflace plus nezaměstnanost, který by na nás mohly přivodit poruchy dodavatelského řetězce spojené s pandemií. Panují obavy, že i když nás Fed zažene do recese, změkčující agregátní poptávka nedokáže prolomit inflační cyklus, protože ji vykompenzuje efekt zhodnocování cen nákladů tažených nabídkou.
Zprávy z Amazonu a Applu už oznamovaly úder na firemní dno v důsledku problémů s dodávkami, které přineslo poslední uzamčení v Číně spojené s COVID-19. Je to potenciální recept na stagflaci. A to je politikova noční můra.
Přesouvání politických rovnic
Kromě nebezpečí u volebních uren pro stávající lídry je možné, že politika inflace bude zcela odlišná od politiky v roce 1980. Tehdy panovala obecně větší důvěra v to, jak je společnost řízena. Postupem času, shodou okolností s rozvratem způsobeným globalizací a internetem, důvěra ve vládu, v korporace, v prosazování práva, v média a v další důležité instituce od té doby ochabla, jak dokládá Edelman ve své výroční zprávě Trust Barometer.
Tato sílící nuda vnáší další vrstvu nepředvídatelnosti do politických a ekonomických rozhodnutí, která lidé učiní. Bude-li například Donald Trump opět republikánským kandidátem pro rok 2024, co to bude znamenat pro všechny ty houpající se voliče, kteří v roce 2020 znechuceně hlasovali proti němu? Možná se budou držet za nos a vrátí ho k moci, ale radost z toho mít nebudou. A demokraté, no, budou vyloženě deprimovaní. Nastane určitá míra nedůvěry v politický výsledek a v systém, který jej přinesl, což nebyl případ vítězství Ronalda Reagana nad Carterem v roce 1980.
Jinými slovy sílí pocit, že tradiční politika nebude řešením našich ekonomických těžkostí.
Na penězích záleží
Jak tato politická deziluze ovlivní to, jak lidé smýšlejí o penězích? No, stojí za to si uvědomit, že po tisíciletí byly peníze převážně politickým projektem, kdy se vlády snažily kontrolovat jejich vydávání a oběh. Vrcholem tohoto úsilí byla éra fiat měny posledních 50 let.
V průběhu dějin, kdy důvěra v politický systém klesla na nízkou úroveň, se však lidé uchylovali k alternativám, přičemž zlato je hlavním příkladem.
Nyní Bitcoin nabízí alternativu, takovou, která má hodnotné vlastnosti nad rámec pouhého uchovatele hodnoty. Nejdůležitější je, že bitcoin je digitální, což znamená, že může být integrován do převládající internetové ekonomiky s programovatelnými schopnostmi. A její funkčnost – jak její vynucený nedostatek, tak její transakční a nahrávací mechanismy – je dána v podstatě společným procesem konsensu.
Jinými slovy, Bitcoin je vlastně alternativní systém řízení našich peněz. Není žádná záruka, že si ji lidé masově vyberou, ale současná éra ekonomické a vládní nejistoty a nedůvěry, kterou zasévá do institucí, jim k tomu nabízí stejně dobrý důvod jako každý jiný.